Rady zkušeného instruktora bezpečné jízdy na motocyklu

Rozhovor s instruktorem bezpečné jízdy na motocyklu - hlavním instruktorem kurzů Libereckého kraje "Učme se přežít!" panem Vladimírem Maškem.

Listopadové dny sice příznivce motorek už tolik nelákají k osedlání svého stroje na projížďky po chladných silnicích, ale možná právě v tomto období by se řidiči motocyklů měli zamyslet nad letošní sezónou a svým řidičským umem. Drtivá většina z nich si mylně myslí, že právě oni patří k těm nejlepším pilotům. Rozhovor s instruktorem bezpečné jízdy Vladimírem Maškem ze společnosti Bezpečně na silnicích ovšem dává o dovednostech českých motocyklistů trochu odlišný obraz. Názory tohoto bývalého závodníka mistrovských soutěží v třídě superbiků, který má zkušenosti také s řízením závodních vozů, by nikdo, kdo sedá na motorku, neměl brát na lehkou váhu.


Co nejvíce ovlivňuje chování motocyklistů na silnicích?

Celé to je o chybách. Chybou je to, co si myslím, jak emotivně jízdu prožívám, jak se chovám, jak motocykl zvládám atd. Teprve když budu mít vše natrénované pod kontrolou, uvědomím si i rizika. Výčet všech by nám zabral celou věčnost, ale vzpomenu jen pár, které platí a trápí nás všechny. Spěch a nervozita, které vyvolávají agresivitu a bezohlednost, k tomu připočítejme rychlost a stav vozovek.

Největší vliv na chování na silnicích má připravenost, což je ale také největším problémem: spousta motorkářů na silnice vyjíždí nepřipravená, co se chování v krizových situacích týká. Problémem bývají jednotlivé modelové situace, za kterých motorkář vyjíždí na silnici: člověk má stroj čtrnáct dní v garáži, musí se věnovat práci, rodině a když se od ní jednou za čas v neděli utrhne, aby se „projel“, hned je zde nebezpečí rizikového chování: výjimečnou projížďku si prostě chce co nejvíce užít, chce se odvázat, ale přitom není dostatečně trénovaný. Do auta řidiči sedají bez zvýšení tepu, je to pro ně prostě obvyklá každodenní, rutinní činnost. Ale už samotné navlékání kombinézy na motorku doprovází zvýšení tepu v očekávání zážitků, rychlé jízdy za krásného počasí a hlavně adrenalinové zábavy.

Chovají se motocyklisté zodpovědněji, když vyjedou na silnice sólo nebo v doprovodu známých na dalších silných strojích?

Vše má svá pravidla, i jízda ve skupině. Parta si většinou předem stanovuje pravidla, jak se pojede, ale občas stačí, aby někdo někoho předjel, a z projížďky se stane nebezpečný závod. Je to prostě příležitost jak se „blýsknout“.

Co motocyklistům přinese účast v kursu v motoškole?

Prakticky každý by měl absolvovat základní výcvik a po té pokračovat dalšími kroky. Naučit se správně vnímat motocykl. Naučit se správně chovat a reagovat při rychlostech do 90 km/h dá nejvíc a kdo tvrdí opak, je blázen. Přidat plyn umí každý „bulík“, ale co potom s tou rychlostí? Jak v rychlosti správně vyhodnotit nastalou situaci? Jak rychle najít správné řešení a perfektně ho provést? Budete se tohle všechno snad učit v ostrém provozu? Lidé se musí naučit správně vnímat motocykl, kdo je perfektně připravený, minimalizuje riziko při jízdě v provozu. Při každém kurzu se setkávám s lidmi, kteří neumí ani správně zabrzdit, ani reagovat na smyk předního kola – máme tréninkově domluvenou například souběžnou jízdu, já mám reagovat na brzdění druhé motorky, přes reakční dobu na chování druhého řidiče, stroj zastavím a druhá motorka jede třeba i dalších dvacet metrů… Přitom řada z nich se cítí jako mistři světa, jenže neumí zabrzdit z padesátikilometrové rychlosti na pětadvaceti metrech. Přitom tohle je naprostý základ. Někteří motorkáři prostě často nezvládají naprosto základní úkony při malých rychlostech. Jak se potom chtějí vyrovnat s nepředvídatelným provozem na silnicích při vysoké rychlosti? Jízda se stává hrou na náhodu.

Jak dlouho trvá takový základní výcvik v motoškole?

Ten úplně základní, během kterého si myslící motorkář uvědomí, kolik toho ještě neumí, trvá jedno odpoledne. Na ten samozřejmě zodpovědný motorkář reaguje zájmem o další „školení“. Obrovský zájem je o kurs, který pořádá Liberecký kraj ve spolupráci s BESIPem, který je celodenní a je zdarma. Letos jsme měli stoprocentně pokrytou jeho kapacitu, pro příští rok samozřejmě plánujeme obdobné kursy.

Zmiňujete nepřipravenost motocyklistů na běžný silniční provoz. Můžete jmenovat další nedostatky, se kterými se u nich při kursech setkáváte?

Jednoznačně předvídat a učit se ovládat motocykl. Někdy se setkávám i s podceněním výbavy. Spousta motorkářů si třeba objedná výbavu, a třeba i helmu, na motorku přes internet a výsledek je takový, že jim při prudkém brzdění spadne do obličeje a zakryje výhled. Chtěli ušetřit, v kritickém momentu je to potom může stát život. Lidé podceňují obutí motorek, údržbu a nastavení podvozku. O celé řadě věcí nevědí a nebo je mylně slyšeli z různých „zdrojů“! Obecně řečeno, velmi vysoké procento řidičů motocyklů na českých silnicích jezdí nad své limity a neuvědomují si to. A ani nemohou, protože jim chybí dostatečný výcvik. To je velký problém.

Na co by měl myslet motocyklista v městském provozu?

Velká motorka do městského provozu samozřejmě není nejvhodnější dopravní prostředek. Ve městě je tolik rizikových situací…Spoustě z nich lze předcházet, pokud si motocyklista uvědomí jedno neoficiální pravidlo, které má ovšem základní význam: neexistuje hlavní silnice, každá, po které jedu, je vedlejší. I když je třeba stokrát značená jako hlavní. Je potřebná vysoká dávka předvídavosti, sledování okolního provozu. Řeknu to jednoduše: když se někdo ve městě nechá srazit, je to především jeho blbost. Řidič v autě je proti nárazu chráněný spoustou bezpečnostních prvků a hlavně karoserií, ale člověk na motorce si musí uvědomit, že náraz tělem či hlavou do pevné překážky ve čtyřicetikilometrové rychlosti bude pravděpodobně fatální. Mimochodem, rozběhli byste se naplno se zavázanýma očima hlavou proti zdi? Stěží, a to poběžíte podstatně nižší rychlostí.

Řada řidičů aut považuje motocyklisty na silnici za nebezpečný a nezodpovědný element. Do jaké míry mají pravdu?

Naprosto zásadním problémem na našich silnicích je bezohlednost, bez rozdílu, jestli v podání motorkáře nebo automobilisty. Dokud se k sobě lidé na silnicích nezačnou chovat ohleduplně, budou nadále zbytečně umírat. Někteří motorkáři nejsou žádní svatoušci, na druhou stranu zůstává rozum stát nad chováním řidičů aut, kteří se je snaží „školit“ a „vychovávat“. Při své práci řeším i dopravní nehody a je to stále dokola to samé: lidé nepředvídají, podceňují rizika, snaží se tomu druhému ukázat, že oni jsou lepší řidiči… Dodávka třeba vybrzdí motorkáře, který se jí, ve snaze předjet co nejrychleji, drží za zadním nárazníkem, kluk s motorkou nestihne zareagovat, spadne do protisměru, kde ho převálcuje protijedoucí auto. Řidič dodávky se potom tváří: „já ho nechtěl zabít až tolik“. Dokud se tenhle vzorec chování nezmění, budou lidé umírat zbytečně.

Co dle vás přinese novinka, kdy bude k řidičskému oprávnění pro osobní auto automaticky připojeno oprávnění řídit motocykl do 125 ccm namísto současných 50 ccm?

Je třeba říct, že vyšší kubatura se týká strojů bez řazení (skútrů s variátorem) a oproti mnoha názorům v médiích se na toto opatření dívám pozitivně. Řada lidí ze satelitů u velkých měst začne používat pro dojezd do práce a školy takový motocykl – skútr a všichni se budeme muset ukáznit a dát prostor pro možné chyby našich manželek, dětí atd.. Lidé, kteří přesedlají z auta na motorku, pochopí, co to obnáší a následně se začnou chovat k motorářům tolerantněji a ohleduplněji. Jsem v tomhle směru optimista, ale i tak začátek nové motocyklové sezóny určitě nárůst nehodovosti přinese. Kdo chce na motorce blbnout, dělá to už teď.

Čím byste apeloval na motocyklisty, aby více přemýšleli o své bezpečnosti?

Například prostou statistikou. Ačkoliv procentuálně se motorky podílejí na dopravě v ČR ani ne jednou polovinou procenta, podíl smrtelných úrazů motorkářů z celkového počtu mrtvých na silnicích je v posledních letech mezi 10 až 15 procenty! Opravdu vyzývám všechny motocyklisty, ať si přijdou svůj způsob jízdy vyzkoušet na zkušební polygon či závodní okruh. Každý pád na něm má ohromnou cenu. Zatímco na silnici vás může stát život, na okruhu jste takřka v bezpečí. Silnice neodpouští, zhruba asi každý třetí pád na silnici má vážné nebo tragické následky, na okruhu má takové následky možná tak jeden pád z tisíce. Naučíte se nejen správným vzorcům chování, ale takovýhle trénink má pro vás nedozírnou cenu. Pro mě je nejlepší pochvalou, když mě motorkář, který přijel ráno s tvrďáckým výrazem, že učení je stejně na draka, odpoledne poplácá po ramenou, že to fakt bylo dobrý.

Jaký je váš názor na kampaně BESIPu nabádající k zodpovědnějšímu a ohleduplnějšímu chování na silnicích?

Práce ministerstva dopravy, respektive šíře záběru oddělení BESIP je velmi široká a její pozitivní dopad na chování na našich silnicích je velmi důležitý. Nejsem zde pro to, abych hodnotil výsledky kampaní, ale chápu, že ne každým krokem lze najít cestu pro úplně všechny a ne to co jedné skupině vyhovuje, může vyhovovat druhým. Jsem ale velmi rád za to, že BESIP připravuje pro tak rozmanitou a složitou skupinu řidičů a řidiček motocyklů výcvik bezpečného ovládání motocyklu či skútru. Výcvik jak uvažovat a trénink jak bezpečně jezdit a ovládat mašinu na bezpečné trati dá opravdu nejvíc. A jestliže se za občanské sdružení Stopnehodám, respektive za o.p.s. Bezpečně na silnicích, můžeme alespoň částí podílet na kvalitní přípravě a vedení těchto výcviků, jsem za to já i celý náš kolektiv moc rád.

Zdroj: http://tn.nova.cz/zpravy/archiv-zpravy/jak-se-na-podzim-chovat-na-motorce-a-jak-ji-ovladat.html