Motorkáře láká přidat plyn. Jak vychovat zodpovědné řidiče?

Letos zemřelo na motocyklu jenom do konce července 50 lidí, což představuje v meziročním srovnání nárůst o 15 osob. Navíc každá desátá smrtelná nehoda se týká motorkáře.

Jednou z možností, jak snížit počet těchto dopravních nehod a jejich následky, je projekt BESIP Učme se přežít, který si vzal za cíl zlepšovat znalosti a dovednosti motocyklistů, a tak zvýšit jejich bezpečnost.

Lidé mají mnohdy zafixované muže v černých kožených oblecích jako "blázny", kteří se řítí šílenou rychlostí a hazardují se životem.

Jenže Vladimír Mašek, šéfinstruktor projektu Učme se přežít, to vidí jinak: "Motocyklista není jiný druh. Ten, který vás bude třeba dnes předjíždět, může být člověk, který zítra ráno pojede autem do práce a pak pro své děti do školy. Může to být váš nadřízený, kolega, příbuzný. Někdo, koho dobře znáte. Určitě to není prostě motocyklista, který se narodil pouze proto, aby řídil motocykl a byl nebezpečný v provozu."

Aktuálně.cz: Co říkáte letošní statistice 50 mrtvých motorkářů za pouhý půlrok?

Vladimír Mašek: "Vývoj počtu nehod v letošním roce je velice špatný. Pokud bychom to měli vnímat jako polovinu toho, co nás ve finále čeká, tak se v absolutních číslech dostáváme o pět let zpět, kdy jsme evidovali přes stovku úmrtí motocyklistů."

A.cz: Čísla tedy bývala nižší?

Vladimír Mašek: V roce 2009 začala tato čísla významněji klesat, a to až na minimum v loňském roce, kdy zemřelo 66 motocyklistů. Pro mě osobně je to však pořád každoročně hodně "nacpaný" autobus lidí, kteří tady mohli být s námi. Lze však říct, že v posledních letech se absolutní čísla snižují, a na letošek ještě počkejme.

A.cz: Takže přece jen optimismus?

Vladimír Mašek: Jiný pohled ale nabízí poměr počtu úmrtí motocyklistů v porovnání s celkovými čísly smrtelných nehod v republice. Tady překračujeme dlouhodobě 10 procent, tedy každá desátá smrtelná nehoda byla právě nehoda motocyklisty. Když zvážíme počty najetých kilometrů a počet motocyklů v dopravním proudu, který celoročně nepřekročí ani jedno procento, jde o situaci opravdu k hlubšímu zamyšlení.

A.cz: Jaké jsou hlavní příčiny nehod motocyklistů?

Vladimír Mašek: Když opět zalistujeme statistikami, tak zjistíme, že zhruba polovinu nehod si motocyklisté zaviní sami a polovinu jim přivodí ostatní účastníci. To je dobré vědět v momentě, kdy se postavíme mezi ten neustálý boj mezi řidiči aut a motocyklisty a "hledáme viníka". Obecně lze říct, že existuje pět hlavních příčin: chyba jezdce při průjezdu zatáčkou, kolize v křižovatkách, kolize při předjíždění, ztráta kontroly nad motocyklem a nepříznivé podmínky infrastruktury.

Vladimír Mašek: Následně pak mluvíme o atributech, které umocňují jak příčiny vzniku nehody, tak i její následky, a tím je samozřejmě v první řadě nepřiměřená rychlost. Velmi důležitá je viditelnost motocyklisty a samozřejmě nedostatečně ovládané dovednosti, které při krizové situaci mohou nehodě buď zabránit, nebo alespoň zmírnit následky.

A.cz: Motorkáři často výrazně porušují předpisy, až dvojnásobně překračují povolenou rychlost, předjíždějí kolonu aut, před niž nevidí... Je to tím, že motorku nemají ani tak pro nutný přesun, ale spíše pro zábavu a adrenalin?

Vladimír Mašek: Motorka přímo vybízí k přidání plynu. "Zavrní" se pod vámi a svádí vás. Přidat plyn je tak jednoduché, ale naopak vše ostatní je o cvičení a velké dřině. Proto čas od času vidíme na silnici nějaký úlet motorkáře. Neudělat chybu a nenechat se unést je o zvládnutí sebekontroly, kterou musíme natrénovat. K chybám, kterých se běžně dopouštíme, vede nevyježděnost a nezkušenost. Poznáte podle chování, kdo používá motocykl každodenně a kdo si pořídil motocykl pouze jako příležitostný doplněk či image.

A.cz: Jak poznáme tedy ty druhé?

Vladimír Mašek: Ti druzí vyjíždějí převážně o slunných víkendech, někdy v odpoledních hodinách a chtějí si jízdu náležitě užít a třeba se i trochu předvést. Často zapomínají na slušné vychování a je jen otázka času, kdy se zapíší do statistik. Trend, že lidé stále více hledají zábavu na silnici, vychází ze stavu současné společnosti a příčiny se odstraňují velmi těžko.

A.cz: Motorkář je navíc mnohem zranitelnější...

Vladimír Mašek: Když dojde i k banálnímu přehlédnutí či chvilkové nepozornosti, je malér, kde prohrává s naprostou jistotou ten na dvou kolech. Někdy k té samé tragické nehodě může přispět lhostejnost či agresivita a je zcela jedno, jestli ze strany řidiče motocyklu, nebo auta.

Paradoxní je, že někteří zkušení motocyklisté a i závodní jezdci, kteří s námi jezdí na naše akce, se sami v provozu bojí a někteří dokonce až tak, že svůj motocykl převáží na okruhy na vleku.

A.cz: Má motocyklista nějakou jinou mentalitu než řidič automobilu?

Vladimír Mašek: Motocyklista není jiný druh. Ten, který vás bude třeba dnes předjíždět, může být člověk, který zítra ráno pojede autem do práce a pak pro své děti do školy. Může to být váš nadřízený, kolega, příbuzný. Někdo, koho dobře znáte. Určitě to není prostě motocyklista, který se narodil pouze proto, aby řídil motocykl a byl nebezpečný v provozu. Mentalita však hraje rozhodně svou roli u mladých řidičů, což se ovšem netýká jen motorkářů.

A.cz: Jakou máte zkušenost s mentalitou mladých řidičů?

Vladimír Mašek: Mladí řidiči berou řidičský průkaz jako zkoušku dospělosti, žijí více okamžikem, jsou méně tolerantní k okolí, a naopak jsou schopni daleko více tolerovat riziko. Mimo jiné to způsobuje jízdu někdy za hranicí zdravého rozumu, na což se v našich kurzech nejvíce zaměřujeme. Mimo to, že se účastníci našich kurzů něco naučí, tak neméně podstatným cílem je, aby odjížděli vybaveni řádnou pokorou ke svým dovednostem.

A.cz: Také se říká, že mladí motorkáři mají "pocit nesmrtelnosti".

Vladimír Mašek: Řízení vozidel obecně je pro ně spojeno se silným prožitkem, soutěživostí, přehnanou sebedůvěrou, vzdorem vůči pravidlům. To vše se velmi negativně podepisuje na stylu jízdy. Dopravní psychologové také často říkají, že aby se člověk stal dobrým řidičem a tzv. se uklidnil, potřebuje najezdit zhruba 100 tisíc kilometrů a nasbírat sedm let praxe. Na motocyklu k tomu však přistupují další a další aspekty a dobrým řidičem motocyklu se člověk může stát až daleko později.

A.cz: Jízda na motorce je mladými považována za adrenalinovou zábavu, která na silnici ale nepatří. Kde jinde si může motorkář "vybít své choutky" po rychlé jízdě a nebezpečných manévrech?

Vladimír Mašek: Adrenalin na silnici nemá co dělat, za žádných okolností, ale těžko proto postavíme motocykly mimo zákon. Dokud tedy budou v provozu motocykly, tak budou zcela jistě vzbuzovat vášeň jako rychlé vozy a podobně. Vybít své choutky může motocyklista na autodromech. Některé z nich nabízejí volné okruhové jízdy, ale také jízdy pod dohledem instruktorů. Nebo i v rámci šikovně postaveného kurzu bezpečné jízdy. Ve chvíli, kdy si "pěknou" zatáčkovitou komunikaci spletete se závodní tratí, je zle. Jsou to ty nejtragičtější nehody!

A.cz: Co je hlavním posláním vašich kurzů Učme se přežít?

Vladimír Mašek: Celý kurz a praktický trénink je koncipován tak, aby učil účastníky více vnímat své chování a práci s motocyklem s ohledem na rychlost. Ukazuje nezbytnost výuky a tréninku bezpečného ovládání motocyklu. Takřka každý po prvním absolvování kurzu přiznává, že mu doposavad chyběla pokora a jakýkoliv respekt před jízdou na motocyklu a jen si jízdu užíval. Nyní se ale pro něho radikálně mění pohled na vlastní dovednosti za řídítky a přiznává, že nepředpokládal, kolik dovedností mu chybí.

A.cz: Může kurz udělat i něco se zmíněnou mentalitou mladých řidičů a s jejich pohledem na jízdu na motorce?

Vladimír Mašek: Ano, právě tomu je také určen. Nestihneme naučit všechno, to ani náhodou, ale můžeme vnuknout řidičům myšlenku, že ještě skoro nic neumí a musí se ještě hodně učit, být opatrnější, ohleduplnější a třeba i pomalejší.

A.cz: Když lektoři pozorovali své svěřence – jaké nejčastější nešvary na jejich jízdě viděli?

Vladimír Mašek: Skoro žádný z účastníků neumí zabrzdit motocykl v přímém směru a neskutečné obavy v nich vzbuzuje brzdění v náklonu, o výhybném manévru ani nemluvě. Dělají chyby v dávkování brzd  či v držení těla. Bojí se využít kapacity motocyklu. Jednoduše –  neumějí ovládat motocykl.

A.cz: Jaký mají motocyklisté zájem o vaše kurzy?

Vladimír Mašek: Kurz je populární z prostého důvodu. Je pro účastníky zdarma, na jeho financování se podílela v minulosti Evropská unie, Liberecký kraj, nyní i BESIP. Poslední termín se nám zaplnil během několika hodin od spuštění registrace. Existují samozřejmě i další komerční kurzy, které provádějí ostatní subjekty, a musím říct, že i ty jsou výborné. Ten náš je však postaven trochu jinak a je také hodně o bezpečnosti, postojích a hodnotovém systému vůbec. Teprve až pak o jízdě.

A.cz: Není věk 15 let na řízení malé motorky, popřípadě 16 let u větší motorky příliš nízký?

Vladimír Mašek: Podle mého názoru v České republice chybí obecně úcta jednoho člověka k druhému, a to je, myslím, kámen úrazu. Zde se nabízí prostor pro zlepšení a vývoj. Já sám v rodině vidím, koho můžu poslat do provozu a koho ještě ne. Přece nemůžeme zakazovat dětem sedat na skútr do jednadvaceti! Je potřeba naučit se neriskovat a vážit si i těch druhých, a ono to půjde.

A.cz: Jak velkou průpravu dá mladému motorkářovi autoškola – leckdy pár jízd na starém stroji?

Vladimír Mašek: V této oblasti je rozpětí kvality obrovské. Osobně znám poctivé autoškoláky, kteří třeba i naše kurzy navštěvují nebo se na nich dokonce podílí. Oproti tomu však slýchávám hrůzné příběhy o "žádné" výuce. Je to velmi individuální a nelze paušalizovat. Obecně lze říct, že systém je ale nastaven nevyhovujícím způsobem a dává prostor pro, řekněme, dobrovolnost, zda se motocyklistům věnovat pořádně, či splnit nejnutnější. Diskuse na téma autoškolský zákon ale už běží a myslím, že můžeme očekávat změny k lepšímu.

A.cz: Jak rozšířené jsou motoškoly a jak využívané jsou? Je to také cesta ke zlepšení bezpečnosti na silnici?

Vladimír Mašek: Motoškoly jsou rozšířené poměrně dost na komerční bázi. Takových projektů, jako je Učme se přežít, nabízí trh naopak poskrovnu, a podle nás stojí za to se mu věnovat. Vidíme to na našich účastnících, zejména pak na jejich reakcích při zpětné vazbě, kterou si pečlivě hlídáme. Podle mnoholetých zkušeností si dovolím říct, že se podílíme na výchově lepších, ohleduplnějších a dovednějších motocyklistů, kteří nekazí motorkářské komunitě jméno a jdou i příkladem ostatním.

Zdroj: Aktuálně.cz