Čím (ne)potěší automobilista cyklistu?
Statistiky nehod za rok 2016 prokazují, že zdaleka ne všechny vážné nehody cyklistů jsou z jejich viny.
Bezpečný odstup od předjížděného cyklisty? Ve Francii minimálně 1 metr
Zkušený řidič jezdí defenzivně, s chybami druhých počítá
Motoristé s oblibou nahlížejí na cyklisty jako na potížisty. Tomu nejednou odpovídá i jejich chování vůči nim. Vítěz případného vzájemného měření sil je však bohužel předem jasný. Přitom zdaleka neplatí, že viníkem vážných nehod je vždy bicyklista. Statistiky nehod vyšetřovaných Policií ČR v roce 2016 uvádějí, že došlo celkově k 3 982 nehodám s účastí cyklistů, z toho 1 506 (tedy 38 %) zavinil někdo jiný. O život přišlo celkově 40 osob, 17 z nich (43 %) vinou jiného účastníka silničního provozu. Rovněž tak cizím zaviněním utrpělo při uvedených nehodách 43 % osob těžké a 37 % lehké zranění.
Čím tedy motorista potěší cyklistu? Především tím, že se k němu bude chovat ohleduplně. Za řídítky – stejně jako za volantem – přece také sedí člověk. Jízda na kole má přece jen svá specifika. Už jen udržet rovnováhu a pokud možno přímočarou stopu, bez kličkování a vlnění se. Především při jízdě nízkou rychlostí úkol téměř nadlidský. Automobilisté by proto měli cyklisty předjíždět s dostatečným bočním odstupem. Například ve Francii stanoví přímo dopravní předpisy, že odstup od jedoucího cyklisty musí být ve městě alespoň 1 metr, při jízdě mimo ně dokonce metr a půl. Mnohdy musí cyklista náhle vybočit, protože se pohybuje po krajnici či samém okraji vozovky, kde může snadno narazit na nečekanou překážku – například kámen či díru. V plné rychlosti nemá jinou volbu, než se pokusit o úhybný manévr. Dostatečný boční odstup předjíždějícího automobilu mu může zachránit život. Navíc cyklisté nemívají své kolo vybaveno zpětným zrcátkem. Pokud se v těsné blízkosti od něho neočekávaně objeví předjíždějící kamion či autobus, může překvapený bicyklista zareagovat nepřiměřeně situaci. Nemluvě o poryvu větru, který sám o sobě může způsobit, že cyklista ztratí rovnováhu a havaruje.
Cyklisté se potýkají s podobným problémem jako jejich silnější jednostopí kolegové – jsou pro řidiče automobilů špatně viditelní. Bicyklisté o to více, že přes den nesvítí. Automobilisté jim mohou snadno ublížit jen proto, že je přehlédnou. Velké nebezpečí hrozí hlavně tehdy, když motoristé najíždějí na hlavní silnici, odbočují doleva a musí dát přednost protijedoucím vozidlům, otáčejí se, předjíždějí či objíždějí a musí si být jisti, že v protisměru nikoho neohrozí. Opatrnost je namístě i při odbočování vpravo, kdy především řidiči rozměrných automobilů mohou cyklistu snadno přehlédnout. „Zdaleka ne každý cyklista je dostatečně vidět, řada především starších lidí si libuje v tmavé barvě svého oblečení. Proto by se měli motoristé v podobných situacích raději pořádně rozhlédnout, aby nějakého bicyklistu nechtěně neohrozili,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Je třeba počítat s tím, že mnozí cyklisté jsou rychlí. Ve městě – například při jízdě s kopce – se mohou směle porovnávat s motorizovanými kolegy.
Za zhoršené viditelnosti a dokonce ani za tmy doposud řada cyklistů není řádně osvětlena. Takový je fakt. Řidiči motorových vozidel by s tím měli především v cyklisticky rušných oblastech počítat. Za tmy by pak měli jezdit jen takovou rychlostí, aby zastavili na vzdálenost, na kterou mají rozhled. A nejen kvůli neviditelným cyklistům. Překvapit může i neosvětlený chodec či neoznačený porouchaný automobil. „Je dobré počítat s tím, že řada cyklistů – především z řad seniorů – nemá žádné řidičské oprávnění. Některá jejich řešení především složitějších či atypických situací mohou motoristy snadno vyvést z míry,“ varuje Budský. Šofér automobilu by s tím měl tak nějak podvědomě počítat. Ostatně jedním z rysů zkušeného řidiče je, že dovede včas rozpoznat riziko hrozící ze strany jiného účastníka silničního provozu a adekvátně tomu přizpůsobit svou jízdu.
Obecně platí, že člověk by neměl druhým dělat to, co sám nemá rád. „V zemích, kde se hodně jezdí na kolech – například Nizozemsku či Dánsku – jsou motoristé k cyklistům daleko ohleduplnější. A odpovídají tomu i statistiky vážných dopravních nehod. Jedním z důvodů je, že každý automobilista pravidelně usedá na jízdní kolo. Při řízení svého plechového miláčka se tak snadno dovede vcítit do pocitů bicyklistů, které na silnici potkává. Cyklistu nepovažuje za obtížného rivala, ale za kolegu. A především za člověka,“ říká Roman Budský.
