Bezpečná zimní dovolená po vlastní ose

I letos vyrazí tisíce našich občanů na zahraniční zimní dovolenou po vlastní ose. Aby cesta proběhla bez potíží, je třeba pamatovat na řádný technický stav vozidla. Neuškodí, pokud před výjezdem do zahraničí jeho stav alespoň zběžně prověří zkušený odborník.
Rovněž tak:

• zkontrolujeme množství provozních kapalin, prověříme mrazuvzdornost chladicí kapaliny, do nádržky ostřikovačů skel dolijeme nemrznoucí směs;
• v případě dieselového motoru by v nádrži měla být zimní nafta;
• samozřejmostí je vyrazit na kvalitních zimních pneumatikách, přibalíme sadu sněhových řetězů;
• cestou nás může potkat nehoda či jiná škodní událost, ověříme si proto, zda máme aktuální spojení na asistenční službu příslušné pojišťovny;
• přesvědčíme se, zda s sebou máme všechny nutné doklady – platný řidičský průkaz, občanský průkaz či cestovní pas, osvědčení o registraci vozidla a zelenou kartu;
• pojedeme-li ve vypůjčeném automobilu, určitě nezapomeneme vzít s sebou příslušnou dohodu s majitelem vozidla, a to buď v jazyce státu, kam vyrážíme, nebo v angličtině;
• nezapomeneme na zdravotní připojištění každého člena posádky; náklady účtované v zahraničí za léčbu závažnějšího onemocnění či zranění mohou být nepříjemně vysoké.

Kromě prověření technického stavu vozidla je třeba pamatovat i na překontrolování jeho povinné výbavy. Pamatujeme i na dostatečný počet reflexních vest. Přinejmenším jednu vestu (tu pro řidiče) umístíme do kabiny vozidla. Šoféři, kteří při řízení používají dioptrické brýle, by si měli přibalit jeden rezervní pár. Určitě se vyplatí mít s sebou i kvalitní sluneční brýle. Při jízdě do Francie je dobré mít s sebou alkotester.

Zavazadla a jejich uložení

Prostorové možnosti vozidla jsou omezené, stejně tak jeho nosnost. Na dovolenou je tak dobré brát s sebou opravdu jen to potřebné. Nejrozměrnější a nejtěžší zavazadla uložíme na dno zavazadlového prostoru. Po ruce bychom naopak měli mít vše, co budeme cestou potřebovat. A také, pro jistotu, výstražný trojúhelník, lékárničku a reflexní vesty pro spolucestující.

S některými onemocněními a také medikamenty za volant raději nesedejme

Šoféři trpící nějakou chronickou chorobou by měli svou cestu prokonzultovat s ošetřujícím lékařem. „Některá onemocnění významně zvyšují riziko havárie. Například diabetes mellitus o 56 procent, dále pak kardiovaskulární nemoci o 23, problémy se sluchem o 19 či problémy s motorikou o 17 procent. Rovněž tak řada léků má nepříznivý vliv na výkon řidiče, a to včetně těch volně prodejných. Mohou zvýšit riziko vzniku nehody o desítky procent. Neuškodí proto pozeptat se ošetřujícího lékaře či lékárníka na vhodnost jejich používání za volantem,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Únava – stále podceňovaná, a přitom tak nebezpečná

Posádku automobilu nejednou čeká mnohasetkilometrová cesta. Určitě si trasu předem naplánujme. Raději počítejme s možnými komplikacemi v dopravě, proto raději vyrazme s dostatečnou časovou rezervou. Šofér by měl být v dobré kondici a dostatečně odpočatý. Mnoho hodin za volantem je pořádný zápřah, a to nejen na psychiku. „Unavený či nevyspalý řidič může být stejně nebezpečný jako ten, který právě vypil dva panáky tvrdého alkoholu. Pravděpodobnost zavinění fatální nehody se zvyšuje až 7x. Únava má na svědomí až 10 procent všech dopravních nehod, na dálnicích se jedná až o 20% podíl. Nejnebezpečnější je období od půlnoci do čtvrté hodiny ranní. Únava ovšem může udeřit i během dne, nejčastěji mezi druhou až čtvrtou hodinou odpolední,“ varuje Roman Budský. Je proto dobré pamatovat na pravidelné přestávky. Dvacetiminutová pauza nejpozději po 2,5 hodinách jízdy prospěje nejen řidiči, ale nesporně ji ocení i jeho spolucestující. Pokud je to jen trochu možné, je dobré se při delších jízdách za volantem střídat. Určitě se vyplatí počítat s možností, že uvízneme v dopravní zácpě. Proto je třeba neustále mít v nádrži dostatek paliva, v kabině něco k snědku a dostatek nápojů. A také dostatek nadhledu. Nervozita či dokonce agresivita mohou situaci jen zhoršit.