Za snížené viditelnosti loni zemřelo 40 procent všech obětí dopravních nehod

Nebezpečné zimní měsíce – za snížené viditelnosti umírá až 72 procent obětí nehod
Kdy můžeme používat světla pro denní svícení a kdy jen potkávací?
Jak je to s používáním mlhovek?
Pro které závady osvětlení se stává vozidlo nezpůsobilé k provozu?

V roce 2015 zemřelo v ČR do 24 hodin po nehodě celkem 660 osob. Za snížené viditelnosti (tedy například za soumraku, tmy a svítání, za mlhy, sněžení nebo hustého deště) 267 z nich. Jednalo se tak o 40 procent všech obětí nehod v daném roce. Nejčastěji se umíralo v noci – celkem ve 207 případech. Dalších 35 osob zemřelo za soumraku či svítání a 25 lidí za dne při viditelnosti zhoršené například deštěm či mlhou.

Nebezpečné zimní měsíce
Zatímco celoroční podíl těch, co zemřeli za zhoršené viditelnosti, na celkovém počtu usmrcených byl 40 procent, v prosinci 2015 se jednalo o 72 procent.  S odstupem následovaly leden (65 %), únor a březen (po 58 %) a listopad (57 %). Naopak nejmenší podíl usmrcených byl zaznamenán v květnu (12 %) a červenci (16 %). „Na vzniku tragických nehod za snížené viditelnosti se nesporně podepisuje i špatná viditelnost nejednoho účastníka silničního provozu. A tedy také kvalita a ne vždy správné používání osvětlení vozidel,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Jak to tedy je s používáním jednotlivých druhů světel a na jaké další zásady pamatovat, aby řidiči vozidel dostatečně viděli a byli viditelní pro ostatní? Na to se ptal Jiří Svoboda dopravního odborníka z Týmu silniční bezpečnosti Romana Budského.

Jak je to tedy s osvětlením motorových vozidel na českých silnicích?
Motorová vozidla musejí být za jízdy osvětlena za všech okolností. Pokud není viditelnost snížená, svítí světly pro denní svícení, nejsou-li jimi vybavena, pak obrysovými a potkávacími světly.

Dnes je řada vozidel vybavena právě světly pro denní svícení, řidiči si ale někdy neví rady s jejich správným používáním. Jak to tedy je?
Tato světla můžeme používat jen v případě nezhoršené viditelnosti. V opačném případě je třeba vždy rozsvítit minimálně světla potkávací. Z dikce Zákona o silničním provozu vyplývá, že se tak má stát nejen za tmy, ale i ve dne, když například sněží, hustě prší či je mlha. A samozřejmě také v případě, že vjedeme do tunelu, na což řada řidičů velmi často zapomíná.

Řada majitelů starších vozidel, která nejsou z výroby vybavena světly pro denní svícení, si je nechává dodatečně namontovat. Na co by si měli dát pozor?
Výhody světel pro denní svícení jsou nesporné. Šetří pohonné hmoty a xenonové výbojky či žárovky ve světlech. A motoristé si je mohou dodatečně namontovat i na starší vozidla. Musí se však jednat o světla, která jsou k dennímu svícení určena, což je bohužel ne vždy dodržováno. Ta správná světla poznáme tak, že na jejich krycím skle bude kromě homologační značky vylisována značka „RL“. V opačném případě se bude jednat o tzv. poziční světla, která se nejčastěji umisťují na autobusy a nákladní automobily ke zdůraznění jejich rozměrů. Poziční světla mají oproti těm denním pětkrát nižší svítivost, a pokud bychom je namontovali na vozidlo, tak by bylo pro ostatní v provozu nebezpečné. Dále platí, že na jedno vozidlo můžeme na přední část namontovat dvě svítilny pro denní svícení, které musí vyzařovat světlo bílé barvy. Důležité je pamatovat i na zásady správného umístění světel na vozidle a také na jejich zapojení.

V současném ročním období jsou častější mlhy a ne všichni řidiči mají jasno, kdy používat či naopak nepoužívat světla do mlhy…
Zákon o silničním provozu jednoznačně stanoví, že zadní světla do mlhy se musí používat za mlhy, sněžení či hustého deště vždy. Problém v České republice je, že uvedený zákon ani v nejmenším nenaznačuje definici mlhy. Osobně doporučuji používat mlhová světla při dohlednosti pod 100 metrů. A zhoršené viditelnosti za mlhy je také potřeba přizpůsobit rychlost jízdy, což řada našich řidičů ne vždy udělá. Určitou pomůckou může být německé pravidlo, že při dohlednosti pod 50 metrů je třeba zapnout mlhovky a současně se pohybovat rychlostí do 50 kilometrů v hodině. Samozřejmě druhým extrémem je ponechání zadních mlhových světel v činnosti i tam, kde není důvod. Jízda za tmy a slabšího deště za takovým řidičem je nejen velmi nepříjemná, ale kvůli oslňování i nebezpečná. Pokud je vozidlo vybaveno předními světly do mlhy, jejich používání není povinné. Používat se mohou za stejných podmínek jako zadní mlhovky. Především řidičům s delší praxí je dobré připomenout, že přední mlhovky mohou svítit jen tehdy, jsou-li současně rozsvícena potkávací světla. Někdejší kombinace s předními obrysovými světly je dnes již nepřípustná.

Tu a tam některému motoristovi vypoví jeho automobil poslušnost. Nejednou pak dojde i na vlečení motorových vozidel. Jsou nějaké zvláštnosti pro osvětlení vlečného či vlečeného vozidla?
Vlečné vozidlo musí svítit i za nesnížené viditelnosti potkávacími světly. Světla pro denní svícení tedy nepostačí. Vlečené vozidlo musí být povinně osvětleno jen za snížené viditelnosti, a to buď obrysovými, nebo potkávacími světly. Při jejich poruše je třeba zajistit jeho osvětlení na straně ke středu vozovky vpředu bílým neoslňujícím světlem a vzadu alespoň jedním červeným světlem. Tato světla musí být samozřejmě dobře viditelná, a aby splnila svůj účel, nesmějí být umístěna dále než 40 centimetrů od bočního obrysu vozidla.

Porouchat se ovšem mohou i směrová světla. Co pak?
Při poruše blinkrů řidiči nezbyde, než dávat znamení paží. Musí být schopen avizovat změnu směru jízdy doleva, ale také doprava. Řidič automobilu tak při jízdě doleva vysune levou paži, při jízdě na druhou stranu ohne levou paži směrem nahoru. Pokud by toto řešení nebylo pro ostatní účastníky dostatečně zřetelné, musí svůj záměr změnit směr jízdy dát ostatním najevo jiným vhodným způsobem, například pomocí jiné osoby. Jinak bude muset řidič provést zamýšlený úkon jen tak, aby neohrozil ani neomezil ostatní účastníky silničního provozu. Tedy například počkat, až nebude v dohledu jiné vozidlo. Maximální pozornost je na místě v každém případě. 

S nástupem temných podzimních měsíců je markantní, že zdaleka ne každé motorové vozidlo je předpisově osvětleno. Jak je to vlastně se způsobilostí vozidel k provozu v případě poruchy světel?
Vozidlo nesmí být užito k provozu na pozemních komunikacích, nesvítí-li potkávací, brzdové nebo zadní obrysové světlo na straně přivrácené do středu vozovky. Dále pak nelze-li přepnout dálková světla na potkávací, způsobují-li světlomety oslnění, ale také v případě, že jsou dodatečně namontovány nebo upraveny svítilny svítící dopředu nepřerušovaně světlem jiné barvy než bílé, což se netýká předních svítilen do mlhy žluté barvy; a nesmí do provozu také, pokud dozadu nepřerušovaně svítí světlem jiné barvy než červené. Konečně pak nesmí být chybně zapojeny svítilny nebo chybně propojeny svítilny tažného vozidla a přípojného vozidla. Zjistí-li řidič za provozu některou z výše uvedených závad, je povinen ji na místě odstranit. Pokud tak nemůže učinit, může pokračovat v jízdě, ovšem jen do nejbližšího místa, kde lze závadu opravit. V tomto případě musí ovšem učinit taková opatření, aby nebyla ohrožena bezpečnost silničního provozu.

Takže se vyplatí vozit s sebou pro všechny případy sadu rezervní žárovek?
V České republice je to dokonce povinné. Řidič osobního a nákladního automobilu a také autobusu s sebou musí vozit po jedné náhradní elektrické pojistce od každého druhu osazeného v elektrické instalaci jeho vozidla a dále po jedné náhradní žárovce výměnného zdroje od každého druhu používaného k vnějšímu osvětlení a světelné signalizaci. K dispozici musí mít řidič i nářadí potřebné k provedení výměny. Motocyklisté s sebou vozí minimálně jednu pojistku, je-li osazena v elektroinstalaci jejich stroje.

Říkáte, že musí mít náhradní žárovku výměnného zdroje, co si pod tím máme představit?
Je to celkem jednoduché, pokud máme ve vozidle klasickou žárovku, nebo žárovku halogenovou, tak tu bychom vždy měli mít v náhradní sadě. Současné moderní automobily však používají ke svému osvětlení například xenonové výbojky, nebo celé komplety osvětlovacího systému, které není možné na silnici ani při dobré vůli vyměnit a není možné to ani nijak doporučit. Vše se musí provádět v servisu. U těchto osvětlovacích systémů tak ani zákon nemůže vyžadovat, aby řidič měl u sebe náhradní zdroj a sám zvládl jeho výměnu. Ono je v řadě případů náročné i jen vyměnit běžnou halogenovou žárovku.

Na závěr se zeptám, jak se bezpečně chovat v případě poruchy či nehody za snížené viditelnosti?
Především je nutné odstavit vozidlo na vhodném místě tak, aby nepřekáželo ostatním. Pokud to není možné, musí řidič ihned po zastavení zapnout výstražné blinkry, nesmí zapomenout na to, že si musí obléci reflexní vestu a v dostatečné vzdálenosti pak za vozidlem umístí výstražný trojúhelník. Mimo obec je tato vzdálenost alespoň 50 metrů za vozidlem, na dálnici to bude minimálně 100 metrů. V obci může být tato vzdálenost podle okolností kratší. Dále je třeba zajistit, aby případní spolucestující bezpečně opustili vozidlo a zdržovali se na bezpečném místě. V nepřehledném úseku by měl řidič do příjezdu odborné pomoci či provedení opravy vozidla zajistit bezpečný průjezd ostatních vozidel, například za pomoci náležitě poučené osoby.